Česká televize - Vojenská policie: 0:1

Je Česká Televize opravdu nedotknutelná ? Platí pro ni jiná pravidla, než pro soukromá média ?  Do včerejšího večera to tak vypadalo.

Jsem zastáncem novinářské svobody jako málokdo. Historie ukázala, jak špatný může být vliv systémového omezování novinářů a médií. Minulost ukázala, jak zhoubně může působit pronásledování novinářských disidentů v Číně, Kambodži i Iránu. Ukázala i do demokratického světa. U nás na mediální legislativu vniklou před 11 lety, na Slovensko s jeho velmi sporným Tlačovým zákonom neoblíbeného premiéra Fica, do USA za časů administrativy George Walkera Bushe, či docela nedávno do Maďarska,  jemuž se začíná díky loňskému tiskovému zákonu říkat "Tady je Orbánovo".
Včerejší zásah Vojenské Policie v budově zpravodajství ČT vypadal skandálně a média z něj skandál během pár hodin také udělala. Samopalníci v televizi se mi nelíbí. Ale tato instituce se v posledních létech, ne snad díky svým novinářům, spíše vedení, stala státem ve státě. Povinně na ni musíme platit, její úroveň opravdu neodpovídá jejímu štědrému financování, ne vždy se u ní dá mluvit o objektivitě  a pokud už nemá zapotřebí komunikovat s orgány činnými v trestním řízení, používáním staré fráze "No comment", není to zrovna nejlíp. Samostatným faktem je , že pro soukromá média pochopitelně zákony platí dál a všechny.  Média posledních zhruba 22 hodin bez ustání opakují, jeden a  ten samý omyl o účelu vstupu vojenských policistů do budovy ČT. Vojenští policisté prý hledali dříve tajný spis z roku 2007. ČT jim už ho jednou dala, tak co prý ještě chtějí.
Tento spis byl tím posledním co tam vojenští policisté hledali.
Opomíjenou skutečností je fakt, že Vojenská policie se už v minulosti pokoušela zjistit zdroj těchto informací a Karel Rožánek, redaktor ČT který spis měl, tuto informaci odmítl poskytnout. Zákony asi nejsou dokonalé. Na straně jedné, existuje povinnost podat vysvětlení orgánům činným v trestním řízení, tedy například VP, na straně druhé existuje novinářská, legislativou ošetřená možnost ochrany zdrojů samotného novináře. Karel Rožánek podání vysvětlení odmítl - asi na to má právo. Vojenská policie vstoupila do objektu a zabavila záznamy - asi na to má také právo.
A že přišla se samopaly ? Musela přijít podruhé, protože poprvé, když přišla slušně, se s vyšetřujícími policisty vedení televize vůbec nebavilo. Ty samopaly v redakci se mi nelíbí, a kdyby tam stejným způsobem vstoupila Státní Policie, taky by se mi nelíbily. Ale než si pár lidí z vedení ČT bude stěžovat, je dobré zamyslet se nad tím, jestli nemá smysl se s Vojenskými vyšetřovateli už na začátku bavit slušně a v rámci zákona s nimi aspoň trochu spolupracovat.
A nyní třešnička na dortu. Co tam vlastně vojenští Policisté hledali ?
Bez ohledu na to, jakou schopnost upřímně to nechápat projevují zástupci ČT a jak nešikovně zněly výmluvy, jinak dobře vypadajícího armádního mluvčího, je pravda prozaická.

Armádním vyšetřovatelům je soukromí Karla Rožánka, nebo ředitele Janečka ukradené. Vojáci ani nehledají vynesený fascikl. Hledají toho, kdo ho vynesl. Hledají, románově řečeno "zrádce, nebo chcete li, krysu". Méně nadneseně,  hledají osobu, jež porušila zákon o utajovaných skutečnostech. Hledají toho z vlastních řad, kdo vynesl v té době ještě utajovaný spis  a dal, či prodal ho České Televizi. Hledají  toho, kdo možná vynesením toho spisu ohrozil celou řadu svých kolegů, kteří pracují v našich misích i jinde pro armádu v utajení a ve spise o nich mohly být osobní informace.
Vojenská policie hledá únik informací a dělat z její razie útok na svobodu médií, či zásah do současných reportáží, je nešťastné.
Už sám fakt, že se ČT nebojí opatřit si touto formou armádní spis a nedbá důsledků, hovoří v neprospěch managementu na Kavčích horách.
Několik věcí je už nyní víceméně jasných.
Vojenská policie si zkopíruje záznamy redaktorů a pak je vrátí.
(Počítám že tak činili v tělocvičně posádky v Pražských Dejvicích celou minulou noc.)
Ministr obrany, jako ostatně každý politik, když přijde na skandál, si nad tím umyje ruce, postaví pár lidí mimo službu a za měsíc se o tom nebude vědět.
Česká televize dojde k poznání, že ani z pozice státního mediálního monopolu, si nemůže dovolit úplně všechno.
Vojenská policie se příště bude chovat méně jako armáda a více jako policie.
Ten kdo vynáší informace a ohrožuje tím bezpečí svých kolegů, tedy ten, kdo vynesl i spis, - poletí z armády.
Jakkoli včerejší zákrok Vojenské Policie vzbudil spoustu emocí v české společnosti, bude mít ve všech směrech pozitivní účinky.
Mimochodem ty programy ČT, by se za ty neustále se zvyšující poplatky co pořád platíte, mohly vážně trochu zlepšit.
J.Z. 12.3.2011

Dovětek autora po zveřejnění článku:

Tři hodiny po zveřejnění tohoto článku se se mnou spojil jeden starý přítel ze zpráv ČT. Známe se léta, jsme kamarádi a asi ho znáte i vy.

Zeptal se mně co to tu publikuju  a jestli bych se nechtěl snést z toho obláčku, na němž se vznáším a přijít se podívat na Kavky, jak jsou tam ještě pořád všichni vyděšení. Dostalo se mu odpovědi, že to mají blbý, když se teďka dali na špionáž a taky že nemůžu za to, že na Kavkách platí, "Co šéf to vůl".

Karla Rožánka se to netýká, to je i přes současný kravál nadmíru solidní novinář.  A tak jsem starého  přítele  pozval na skleničku hned začátkem týdne až budu v Praze  a v duchu zalitoval, že vedení ČT jsou pořád ti samí a samí... Tato instituce totiž má ve svých řadách spoustu špičkových novinářů. A pokud by náhodou někdo chtěl znát jméno tohoto novináře, tak : "CHRÁNÍM SVÉ ZDROJE !"

Pokud by snad náhodou chtěla,"a mohla" zkoušet Vojenská Policie moje dveře, má smůlu. Svůj rozsáhlý archiv mám v hlavě narozdíl od Karla Rožánka o jehož práci lze leccos vydedukovat i z té hromady papírového svinčíku, co má běžně na svém stole.