Český "Generál nebe."

Stojím na kraji letiště a poslouchám kravál blížícího se Merlinu. Během pár vteřin nad námi pilot prožene bojový Spitfire v plné rychlosti a utáhne ho do nízké zatáčky. Není druhá světová válka, ale červen 2000. Jsme na letišti v Bubovicích u Berouna...

TĚŽKÁ DOBA, SILNÍ LIDÉ.FRANTIŠEK PEŘINA 1940.

Přítomný Generál František Peřina mi o něco později vysvětlil, že když s tímhle lítal on, měli stroje špinavé, omlácené a semtam záplatované, podle toho, kam to stroj ten týden zrovna koupil. "Ale co, lítalo se, nácek nepočkal."
Pravdivou historií tohoto stroje, použitého téhož roku bylo i to, že už neměl původní motor Merlin, ale novější, zato byl v bezvadném stavu a ten rok jej používal filmový štáb Jana Svěráka při natáčení Českého filmu, TMAVOMODRÝ SVĚT, spolu ještě s jedním podobným Spitfirem.
Nedělejte si iluze, jakkoli zvenčí vypadá tento stroj jako krásný pták, vevnitř na palubě si připadáte asi jako v kotelně.
František Peřina nám o těchto strojích vyprávěl nádherné příběhy.
A také o Františku Fajtlovi, autorovi autobiografie, podle které film vznikl.
Životní příbeh Františka Peřiny byl od začátku spojen s armádou. Po vyučení soustružníkem v osmnácti letech absolvoval letecký vojenský výcvik a létal jako hlídkový pilot. Po třech létech podstoupil stíhací výcvik a pro jeho nadání pro akrobacii byl po úspěšném pokračování zařazen do reprezentace ČSR na klání v letecké akrobacii ve Švýcarsku. V té době patřil mezi evropskou elitu. Právě díky soutěži v Curychu se seznámil s nejlepšími piloty západních států, jež se později měli stát jeho vojenskými a válečnými kolegy.
Po obsazení Československa vstoupil František Peřina od řad Francouzské armády a  zúčastnil se prvních bitev proti okupačním vojskům. Jeho průprava sportovního akrobata přinesla hned v prvních momentech války své výsledky. Během prvních dvou  dní vzdušného boje za kniplem svého Curtissu Hawk 75 sestřelil sedm letadel a dvě nevratně poškodil. Nacisté tak při prvních útocích díky jedinému Československému pilotovi přišli o 4 těžké bombardéry Dornier 17, jeden Heinkel 11 a dva střemhlavé bombardéry Junkers 87. Takový úspěch nezůstal nepovšimnut a František Peřina byl povýšen do tehdy vysoké hodnosti poručíka letectva a stal se prvním Československým leteckým esem druhé světové války. 5 sestřelů potřebných na letecké eso  zvládnul během 20 hodin, v čemž ho údajně ještě nikdo na světě nepřekonal.

Jenže Válka si nevybírá a tak byl v červnu 1940 při bojích o vzdušný prostor nad Paříží zasažen a těžce zraněn. V době, kdy mohl jen trochu vstát z lůžka už bylo jasné, že Francie válku prohrává a okupanti jsou před branami. A tak František Peřina zorganizoval svůj útěk do Anglie a zde byl zařazen k 312 letecké skupině. Ale život po těžkém zranění a dlouhá léčba znemožňovaly vysokou zátěž jaká je u létání běžná a František Peřina musel zůstat na zemi, jak jednou přede mnou osobně řekl, jako starej pes.
Talent a zkušenosti špičkového pilota se ale dají předávat a tak se postupem doby František Peřina stal instruktorem bojové střelby. Vyučoval nové, mladé piloty jak efektivně bránit svoji zemi a likvidovat nacisty. Lidská vůle je ale silná a tak po uzdravení i přes svoji horší kondici František Peřina do bojů zasáhl jako aktivní pilot. Jak mu bylo podobné, rovnou čtyřmi sestřely nepřítele. Po dosloužení operačního turnusu na konci roku 1942, dál vzdělával mladé piloty a později působil na inspektorátu ČS letectva a jako člen jeho vedení.

Po vítězství a návratu do osvobozené vlasti se stal velitelem Vojenské letecké střelnice v Malackách. Jakkoli byli nacisté již pryč, nejtěžší chvíle života Františka Peřiny měly teprve nastat. Komunisté se chopili moci a není třeba dlouhé exkurze do historie, abychom si vzpomněli, jak se tehdy zacházelo s válečnými hrdiny, kteří nebojovali za války na straně Sovětských vojsk. A tak se František Peřina rozhodl ochránit život svůj i své paní, jež byla za války vězněna nacisty. Spolu s ní a ještě jedním přítelem, na palubě letounu Sokol uletěl komunistům do Americké zóny západního Německa. "Proč riskovat střet s komunisty na hranicích, když se jim dá ulítnout" - jeho vlastními slovy.  
Vrátil se na několik let do služby v Anglickém letectvu, později přesídlil do Kanady až nakonec zakotvil se svojí paní ve slunné Kalifornii. Ani zde pozdější léta nezahálel a začal pracovat v kosmickém a leteckém výzkumu, mimo jiné i jako konstruktér. Svoje poslání neopustil ani po odchodu na odpočinek v r. 1980.
Když jsem ho před deseti lety poznal, ani jeho generálská uniforma nezakryla jeho veselou povahu, nadhled a obrovské zkušenosti. Ještě veselejší bylo, že ještě ve svých letech se rád dohadoval (bylo to na jakési letištní slávě v Bubovicích) s jedním ze svých starých kolegů z Britské 313 Sq, o tom jak se správně létá.
Obsahem sporu byla jakási teorie jednoho Skotského seržanta z r. 1940, jak se lítá "šlápcuk". Odborná  debata dvou starých generálů na téma šedesát let starého sporu končila učenými slovy: (Nejdřív vyšlápneš a pak přitáhneš, už tehdá jsi to lítal blbě !).
František Peřina měl na svém kontě 12 potvrzených sestřelů, 2 nepotvrzené a jedno poškození letounu vyřazením z boje. Zemřel před pěti lety v Praze jako válečný hrdina, generálporučík a držitel mnoha slavných vyznamenání. Co je ale nejdůležitější, nezemřel zamlada jako hrdina na začátku války, nýbrž zemřel jako starý pilot. V Mokrůvkách na jeho rodném Břeclavsku můžete najít malé muzeum věnované jeho památce.
Kdyby tu s námi dnes František Peřina byl, oslavil by dnes ráno své sté narozeniny a určitě by s ním byla zase legrace. A tak mu přeji, jestli se na nás náhodou shora dívá, na ten jeho mráček pořád pěkné počasí.
Jan Zíma
Post Sciptum autora. Až letos poletíte na dovolenou s nějakou charterovou společností a jen náhodou to bude starším typem BOEING 747, dobře se okolo sebe rozhlédněte. Až se posadíte do pohodlné sedačky, možná si ani nevzpomenete, že ji kdysi vymysleli ve firmě Weber Aircraft v San Bernando Walley v Kalifornii. Možná by jste ale měli vědět, že konstrukci tohoto populárního B-seat, jež se v různých obměnách vyrábělo přes 30 let, kdysi před léty vymyslel  s kolegy právě František Peřina.
Tak se do něj pohodlně usaďte a přeji "Příjemný let".