Asi není propastnějšího rozdílu, než mezi Ústeckými Trmicemi a Předlicemi. Obě čtvrti jsou stejně velké, vzdálené od sebe asi kilometr, obě skoro stoprocentně Romské. Oddělené dálnicí a tratí. Tím podobnost končí. V Předlicích je kriminalita o 700 procent vyšší a to ještě ta hlášená. Každý druhý dům je rozebraný. Po ulicích se poflakují Romské gangy a nechat tu v noci auto, znamená, najít z něj ráno jen karoserii. Naproti tomu v Trmicích jsou zahrádky, nabílené domky a neuvidíte tam zdemolovanou čekárnu, či nepořádek. Ne že by Romské děti zlobily míň, ale končí to u auta okopaného špinavým fotbalovým míčem. Nic víc.
Romanova rodina je stejná jako ostatní. Chodí do práce za čtyřiadvacet tisíc, je v ní přes dvanáct let a má rodinu jako kdokoli jiný. Ne snad, že by se začínající pleší, knírkem, a bříškem nevypadal jako Rom - sám si říká "jsem cikán" . Jen domácí spory se vedou slušně, na maminku se nekřičí, doma je čisto a Romanova postarší Octavie je uklizená jak klícka. Pro mne je to ostrý kontrast s tím nepořádkem, co mám ve vlastním autě a není výmluvou ani to, že mi neříká pane a mám ho jen na práci.
Kluci po škole paří gamesky, máma stříhá slevové kupony z časopisů o nákupech a třináctiletá dcera se sluchátky na uších sní o tom, že se prospívá do Superstar. Nic proti tomu, v jejích létech jsem si také říkal že budu pilotem a o patnáct let později se mi to splnilo. Pochopitelně jí táta už vysvětlil, že předtím si udělá maturitu.
Ve čtvrti se nekrade, kdo má zkušenost se soudem, tak se tím nechlubí a o těch odnaproti, co se nenaučili pracovat se mluví jako o chudých a divokých pitomcích.
Jisté vysvětlení tohoto rozdílu se dá najít v demografickém vývoji obou čtvrtí. Trmice byly Romy obsazeny už před válkou a v podstatě všichni pracovali jak za války tak i za komunismu a jsou běžně domestikovaní. Svoji čtvrť zvelebili a ta dnes vypadá pěkně. Oproti tomu Předličtí byli dovezeni do této kdysi mnohem hezčí čtvrti, tehdejšími Komunisty ze Slovenska a Rumunska, většinou byli z kočovných rodin a k práci a životu tak, jak ho považujeme za běžný my, nikdy neměli vztah. Podle toho dnes žijí. Podle toho dnes vypadá jejich čtvrť.
Pokud pořád nemůžete uvěřit, tomu co tu píšu, doporučuji Vám někdy o víkendu návštěvu této čtvrti na kraji Ústí nad Labem.
Jmenuje se : T R M I C E .
Až Vám bude zase Thomas Hammarberg, paní Šiklová, pan Bílý, Giňa, či paní Rút nevímjak, tedy všechno lidi co jen chtějí urvat co nejvíc Evropských peněz na neziskovky, v televizi tvrdit, jak je tato země nespravedlivá a Romové nemají šanci na začlenění, zajeďte se podívat do Trmic.
Jan Zíma
Post Sriptum autora.
Vyjímečně neuveřejňuji na Romanovo přání fota členů rodiny. Jsem autorem mnoha kritických článků o našich Romech, Předličtí už mají také internet a jejich děti jezdí do škol do města stejnými autobusy, jako jeho děti. Co o Předlických romech a jejich údajné mírumilovnosti dodat výstižnějšího.