Zabili jsme Alexeje Torubarova ?

Česká republika předvedla rukama svých politiků neospravedlnitelnou chybu a riskovala život v Rusku populárního a nanejvýš pravděpodobně nevinného Alexeje Torubarova.

PROČ ČESKÁ MÉDIA NEOTISKLA TUTO FOTOGRAFII ?v102.ru

Otázka, zda tento člověk ještě žije, je namístě. A vina našich politiků je neoddiskutovatelná.
Populární majitel Volgogradských restaurací "Texas", "Mimino", La-Bamba" a "SSSR". nebyl ani mafiánem, ani zločincem. Neobchodoval ani s ropou, ani se zbraněmi. Obchodoval s dobrým jídlem. Byl oblíbený a nepotřeboval krást. Přesto se dopustil zločinu. Tedy z Ruského pohledu na věc. Alexej Torubarov nerespektoval po tisíciletí v Rusku zakořeněné samoděržaví, v jeho moderní postkomunistické mafiánské podobě. Nechtěl podplácet úředníky. Nechtěl odvádět výpalné mafii. A to dokonce ani tehdy, když si na něj ta mafie, alespoň podle toho, jak to nyní vypadá, přizvala na pomoc státní FSB a ta použila lest.
Oficiálně se věci seběhly tak, že agent FSB nabídl Torubarovi městské prostory pro jeho další podnikání a následně mělo dojít ke sporu o peníze. Úplatek, nebo výpalné, to je jedno. Výmluvy Ruské propagandy jsou stejně málo uvěřitelné, jako byly kdysi výmysly té Goebbelsovské, když omlouvala řádění mládežnických členů SA a Hitlerjugend při nechvalně proslavené akci "Kristallnacht".
V ten momet se Torubarov dopustil z opět typicky Ruského pohledu druhého zločinu. Pohrozil agentovi FSB, že informace o s placení výpalného zveřejní. Ostatně odsud se vzalo ono obvinění o tom, že vydíral agenta FSB. A nakonec udělal co slíbil. Poukázal na neřády mocných. Ať už jde o vládu, či Ruskou tajnou službu FSB. Kritizovat Putinův režim není sice zakázané, ale může jít o život.
A to byl důvod, proč se do té doby populární majitel restaurací rozhodl odejít s rodinou ze země. Zřejmě v té době ještě netušil, že lstivá moc něco přichystá. Přichystala vykonstruované obvinění z něčeho, co bezpochyby neudělal.
Mám rád Rusko. Je plné mnoha laskavých a hodných lidí. Mám v něm i spoustu přátel. Jedním je si ale dnešní Putinovské Rusko podobné s tím Brežněvovským. Bezohledností mocných.
Vydání mezinárodního zatykače na Torubarova vyvolalo otázku, nakolik vlastně svět má být nápomocen Rusku v otázkách extradice. Rusko se daleko víc, než po mafiánech a skutečných zločincích, pídí po lidech, jež bychom mohli nazvat disidenty. Po lidech, jež režimu vadí.
Oficiální zdůvodnění českého ministerstva spravedlnosti tvrdí, že si ministr není v této extradici vědom chyby. Justice je stát ve státě a vždycky se bude chovat trochu ignorantsky. Ona i musí. Jinak by musela uvěřit všem bulíkům, jež jí na nos věší zločinci, mafiáni a právníci. Jenže v případě Alexeje Torubarova, má ignorantství faktů dalekosáhlé následky. Ministr Blažek, jež tvrdí, že si není vědom chyby, zapomíná vzít v potaz, že o zabránění vydání Torubarova žádala celá řada významných lidskoprávních institucí, včetně Helsinského výboru.
Vysvětlení jsou dvě. Buďto už si Blažkovi podřízení opravdu dělají co chtějí a ignorovali fakta, anebo je na ministerstvu takový nepořádek, že se tyto žádosti nedostaly vůbec do spisu spolu s údaji o neukončeném azylovém řízení, které samo o sobě zabraňuje vydání tohoto člověka do Ruska.
Jako tragické se v tomto směru jeví spekulace médií o tom, že ministr Blažek, byl jednat o otázkách extradice před měsícem právě v Moskvě. O tom, že jsou pro navrácené osoby zaručena jejich práva, byl prý "ujištěn".
Jak to Rusko myslí s právy osob, jež jsou mu nepohodlné, je přitom doposud vidět z kauzy Michala Chodorkovského, kdy Ruská moc opakovaně porušila a porušuje všechna pravidla. A Chodorkovský není ve vězení za daňové podvody, ale zato, že chtěl pomocí hnutí "Otevřené Rusko" rozjet řadu nevládních neziskových organizací, jež tehdy nebyly po chuti Putinově vedení.
A Chodorkovský byl významný člověk. Tak co asi tak čeká populárního, ale nevýznamného Torubarova.
A toho jsme do spárů Ruské moci a její tajné služby FSB vydali my.
Že jde o porušení základních principů charty OSN viditelně nikomu nedochází. Do českých médií se dostane jen usměvavá Torubarovova fotografie. Až Ruská mediální opozice ukázala jeho současnou podobu, jak vypadá Torubarov ve vězení. Je to otřesný pohled i přesto, že se na fotografii snaží usmívat.
Ruská strana není ochotná a ani nechce být ochotná zaručit, že u jí vydaných osob budou dodržována základní lidská práva obviněných. Rodina Alexeje Torubarova nebyla informována o místě jeho pobytu, jeho blízcí jej nemůžou vidět a on sám s největší pravděpodobností vyslýchán, a přitom nemá přístup k právnímu zástupci. Takhle vypadají Ruské záruky dodržování práv do Ruska vydaných osob.
Syn Alexeje Torubarova se až po měsíci doslechl, že snad je jeho otec někde ve Volgogradě a je na tom zle.
Trochu mi to připomíná případ disidenta Wonky. Ten ve vězení v roce 1988 zemřel.
Otázka jestli Torubarov ještě žije, je namístě. A má i odpověď. Ale odpověď, při níž přechází mráz po zádech. V zemích, kde má státní moc tak významnou kontrolu nad vším co je ve státě, není třeba nikoho zabít. Alexej Torubarov s největší pravděpodobností stane po dlouhé době věznění a špatného zacházení před soudem. Pravděpodobně to bude soud za zavřenými dveřmi, bez účasti veřejnosti, novinářů a rodiny. Až Torubarova poté po dlouhé době rodina uvidí, nebudou ho blízcí poznávat. Bude nesoustředěný, dezorientovaný, bude mluvit pomalu a tiše. A všechno to budou známky nejhoršího možného zacházení s ním.
Alexej Torubarov nemusí být ani topen ve vodě, mučen elektrickým proudem, bit ani vystaven jiným z nejsadističtějších metod vedení výslechů. Ruská moc má čas. Po měsících spánkové deprivace, nedostatku jídla, ponižování, pobytu v chladu a možná pomocí preparátů jako je fluorbenzamin, nebo sulfazin dosáhnou jeho věznitelé svého. Dokážou ho nevratně změnit. A Alexej Torubarov se stane ústy která budou mluvit a rukou která bude podepisovat a nepřemýšlet o tom co. A bude to trvat dlouhé měsíce.
Ruská moc Torubarova změní k nepoznání.
Proč by ho zabíjeli. Vždyť mu mohou udělat něco mnohem horšího.
Jan Zíma