Proč se bát Amerických vojáků v České republice ?

Od časů veřejné diskuse o projednávaném Americkém radaru uplynulo skoro deset  let. Bylo to naposled, co se česká veřejnost natolik  rozdělila mezi příznivce a odpůrce USA.

. Nic na tom  nezmění ani nedávné prohlášení předsedy vlády, že rozdělení společnosti v této věci je  mediální fikcí. S tímto názorem  Bohuslava Sobotky lze  důvodně polemizovat.

Jestli bylo před realizací jízdy Amerických  vojáků něco symptomatické, tak to, že dlouhou dobu  mainstreamová média působila dojmem, jak velký odpor  proti této akci v České republice je. Jenže to, co  vypadalo naprosto reálně, se ukázalo jako ta  "opravdová" mediální fikce. I krajní a  vyhrocená prohlášení promoskevsky orientovaných  Českých politiků a osobností, se doslova utopila v moři podpory Americkým vojákům. Můžeme být rádi.
Překvapilo i samo před časem pořádané setkání na Pražské Ruzyni. Připravenost  Američanů na tuhle veřejnou akci byla pro průměrného  Čecha málo představitelná. Brali to vážně a opravdu  dobře reprezentovali. Krom podobné akce před několika  lety v Mnichově, jsem u nás doma takovou profesionalitu zažil naposled před sedmnácti léty při koncertu  legendárního, minulý týden zemřelého  Amerického jazzmana B. B. Kinga. Je show  time, tak jedem naplno. Věnujeme se lidem a jsme tu pro  ně. Od rána až do večera. A také to na rozlehlém  nádvoří Ruzyňských kasáren bylo v mnohém vidět.
Nebylo nic, na co byste se nemohli zeptat, nebyl  nikdo, kdo  by neměl čas se Vám věnovat. Byli  tu pro nás.
Zde, je na místě srovnání mezi Českou armádou a Americkými hosty. Zatímco naše organizační zázemí jakžtakž fungovalo, to Americké nemělo ani smítko chyby. Pro mne osobně to začalo tím, že se mé  jméno ztratilo z Českého interního seznamu a můj vstup  do neveřejného sektoru kasáren se řešil hodinu.
Čeští vojáci nic nevědí, všechno je složité, někam  se to ztratilo (samo), hlavně aby si na ně nikdo nestěžoval a tiskový mluvčí, než by rozhodl jak má,  tak radši pádí pryč a s výmluvou velkého množství práce, mizí v davu.
Další, byl v přístupu k návštěvníkům akce, jichž se podle pořadatelů přišlo podívat okolo  dvaceti tisíc. A i zde je jeden příklad. Část techniky konvoje byla volně přístupná a to se ví, České děti  projevily svoji vynalézavost. Vylezly na střechu jednoho  Hummeru a skákaly po ní.
Děti.  Nedejbůh aby udělaly chybu a zapomněly zlobit. A v ten moment se přihnala Česká vojenská policistka a začala je umravňovat. Ne, že by neměla pravdu, ale  spíš se mi zalíbila slova, na místě přítomného mladého Amerického majora. Když po té střeše můžu  skákat já a nic se tomu krámu nestane, tak oni taky. Ta věc je na to stavěná. A tím se věc vyřešila.
S kýmkoli z Amerických vojáků se člověk  mohl vyfotit, na cokoli se zeptat a jakékoli normální  přání se dalo splnit. Vojáci se vám věnují, prostě  proto, že od toho tu dneska jsou. Pokud mluvíte anglicky,  nebo německy, dozvíte se všechno, na co se zeptáte.
Pražské setkání s veřejností, kam dorazily asi dvě desítky tisíc lidí, bylo velkým  potvrzením podpory Americké armádě ze strany  obyčejných Českých obyvatel. Nikde jste neviděli  kritiky, nikde si nikdo nestěžoval. Byl to příjemný den  pro občany, a nespoutané veselí pro všechny děti, co přišly se svými rodiči.
Pamatuji se na slova jednoho pana profesora, jehož znám  a který přednáší ve své rodné angličtině na Pražské School of Economic. Takovéhle davy proudily v Praze  naposledy na Matějskou pouť při jejím otevření. A to  ještě za časů, kdy Matějská za něco stála.
A je to pravda.
Docela mne překvapila slova profesora Kellera publikovaná den po  Pražském setkání vojáků s veřejností. Vlivný levicový ideolog a v současné době europoslanec za ČSSD, na nějž v posledních letech tato strana právem dost sází,  vyjádřil zásadní myšlenku. "Jestliže na Dny NATO  v Ostravě, jež jsou akcí s placeným vstupným, přijde  220 tisíc návštěvníků a do Pražské Ruzyně jich  přišlo okolo 20 tisíc, nedá se tato návštěvnost považovat za úspěch.
Kdyby pan profesor nebyl vědcem a politikem, zcela jistě by byl dobrým  tiskovým mluvčím. Spojuje v sobě totiž tři dobré  vlastnosti každého mluvčího. Ten musí být dobrou kombinací pohádkáře, hromosvodu a teflonové  pánve. Pan profesor samozřejmě neopomněl fakt, že o  Dragonádě se vědělo jen několik dní předem. Co už  ale ke škodě objektivního podání věci nezmínil, je  to, že dny NATO jsou velkolepou víkendovou show o délce  trvání něco mezi 16 až dvaceti hodinami čistého času,  asi šesti desítkami špičkových proudových strojů, z nichž většina předvede na téhle exhibici letovou  ukázku každý letecký den. V Ruzyni byla kolona v počtu necelé stovky armádních náklaďáků a zamaštěných obrněnců a šlo z poloviny o ukázku techniky a z poloviny o setkání s  vojáky. Pouze na několik hodin. A tentam byl kritický  hlas jednoho z našich komunistických poslanců, že akce  nemůže mít úspěch.
  Ostatně dvacet tisíc návštěvníků nečekali ani pořadatelé akce. Slova o jejím neúspěchu jsou tedy zcela jistě mimo  realitu.
Také samo provedení setkání, bylo příkladem toho, jak se armáda  umí chovat k hostům své akce. Američtí mariňáci se neflákali a návštěvníkům se věnovali, co jen to  šlo.
To je úplně jiný přístup, než u naší armády, jakkoli o ní mám dobré mínění. Je to  mnohem rozumnější způsob, jak budovat pouto důvěry  mezi vojáky a občanskou společností. Pouto, které je tak důležité. Aby obyčejní lidé věděli, že je tu armáda kvůli nim. Kvůli jejich bezpečí.

Možná i to je důvodem, proč  většina průměrných Američanů nenadává na to, kolik  je Armáda stojí z jejich daní. Prostě, díky tomuhle promyšlenému přístupu k civilnímu  obyvatelstvu, se Američtí vojáci těší téhle oblibě.
Je to veliké srovnání.
Měl jsem možnost si o tom hodnou chvíli promluvit s Majorem Johnem  Challgrenem, jedním z mladších velitelů konvoje. (Vidíte jej na fotografii). A tak  se dovíte, že takový Americký voják je vlastně náš soused, protože slouží na základně za Weidenem,  poblíž naší hranice s Bavorskem. Že poslouchá vážnou hudbu, zná  filmy Miloše Formana a ví, že první "Lady secretary of state" - první Americká ministryně zahraničí, Madeleine Allbrightová,  se narodila v Praze a je původem Češka. Můžete si  říct, že školení, nebo jiná příprava na tuhle akci  byla důkladná, ale když se poté dozvíte, že  nejoblíbenější knihou jednoho ze střelců specialistů, jeho unit "Roty" je kniha protiválečně laděného autora Antona Myrera " The last convertible“/ Poslední kabriolet", musíte se rozesmát. Zejména  jako já, pokud jste tu knihu četli.  Neumím si  představit, že by tohle přiznal kterýkoli Český, nebo Ruský voják.
Ne snad, že by tihle Američtí vojáci vypadali nepřipraveně. Upřímně -  působili dojmem, že kdyby jim to někdo písknul, tak v  ten moment naskáčou do svých Strykerů a s velkým rachotem vyjedou přes nejbližší kopec válčit s kýmkoli, kdo si o to řekne. Ale přeci jenom. Mluvíte s normálními lidmi. Kéž by se tohle dalo říct o  jakékoli jiné armádě.
Jestli se Česká prokremelská část politické scény obávala setkání  amerických vojáků s místními obyvateli, její obavy se,  pro ni bohužel, naplnily. Po 30 březnu 2015 už bude v  Čechách jen velmi těžké dělat z Amerických vojáků  tupé imperialisty.
Proč? Prostě proto, že takoví nejsou.
Velmi zajímavou součástí mediálního humbuku okolo Dragon  Ride byla také kritika zástupců KSČM. Hlučná,  vyargumentovaná až do krajního ohýbání paragrafů našich současných zákonů, až po mediální výstupy,  při kterých i mnoha voličům levice musela stydnout krev  v žilách.
Přejezdy Amerických či jiných spojeneckých vojsk se přes ČR bez mediální pozornosti dějí několikrát ročně. Co ale asi vadilo naší levici  nejvíc, byl asi právě zmíněný fakt, že se uskuteční  setkání Amerického vojska s Českou veřejností. A to je  pak možné pomlouvat vojáky jako darebáky celý rok, ale v momentě, kdy přijde Český občan na takovéto veřejné setkání a zjistí, že i tihle vojáci jsou normální slušní lidi, levicové internetové mlžení a veřejnoprávní televizní dezinformace přestanou fungovat. A to je nejspíš to, co České KSČM vadilo nejvíc.
Z nadhledu celá věc trochu připomínala, ústřední myšlenku jedné  velmi  oblíbené Francouzské knihy. V Chevallierových  Zvonokosech, na to jde před skoro sto lety jeden místní politik  stejně. Aplikací jednoduchého společenského principu.
"Když chceš vědět, kdo na jaké straně stojí,  postav před obyvatelstvo dostatečně velký problém !"
Není asi vhodné rozvádět příklady krajních zastánců Kremlu, kteří sedli na  tenhle lep, hned v prvních dnech po oznámení průjezdu  konvoje Českou republikou. Ostatně hlučná mediální aktivita bývalého senátora Vyvadila ve své podstatě spíš naši levici rozsáhle uškodila. Daleko víc  podivuhodná, se ale zdála vyjádření některých lídrů KSČM. Ti obvykle projevují poměrně konstruktivní soudnost a bylo trochu překvapením, k jakým  prohlášením často zašli. A bezpochyby ke škodě  levicí propagovaných myšlenek a především - vlastní  důvěryhodnosti v očích voličů.
Ale co naplat. Naši komunisté se rozhodli mediálně ztrapnit a  to je jejich nezadatelné právo. Projevit vlastní hloupou  morálku je nezpochybnitelným právem kohokoli, i když se většinou lidověji hovoří o tom, že "Kdo ze sebe chce dělat blbce - ať dělá".
Už v tuto chvíli je jasné, že naše levice přišla o tisíce voličů.
Jakkoli je jisté, že i levicová politika má svůj hluboký smysl, měla by se prosazovat  rozumně a ne hloupým křikem. Naši levicoví lídři před několika dny předvedli, že onen světový primát v umění skoku do zdi, se již v našich zeměpisných šířkách stal doslova národním fenoménem.
Zejména, pokud jde o levicovou část České politické scény. Zejména, pokud hovoříme o jejích čelních představitelích.
A v Kremlu má jeden prozíravý a vlivný vládce mnoho důvodů, mít na čele pár vrásek navíc. Jestli Vladimír Putin není hloupý a to on zase není, dá se očekávat, že při jejich příští návštěvě v Moskvě, se svými Pražskými věrnými nejspíš vyrazí futra.
Nejspíš, se tak stane nějakou dostatečně diplomatickou cestou. Ostatně po ostudném politickém debaklu, s Moskvou silně podporovaným, ale čím dál tím více nepopulárním posledním Českým prezidentem, by to byl logický krok. Opakovat chyby si  mohou dovolit jen hlupáci. A ti, na rozdíl od našeho parlamentu, se k Kremlu nevyskytují.
A dá se také dovodit, že při své nesporné inteligenci si  Ruský prezident asi dobře promyslí, kdo by měl napříště v Praze,  na místní, České politické  scéně, solidně zastupovat promoskevskou politiku.
Jan Zíma.