Bude Irán válčit ultralehkými letadly ?

Nedávné přestavení nového Iránského útočného letounu Kahír vzbuzuje otázku, zda prezidentovi Ahmadenížádovi nepřeskočilo.

PĚKNÝ MODEL PANU PREZIDENTOVI POSTAVILI.

Anebo snad, zda nejvyšší duchovní vůdce Ajatolláh Chamenejní, který to v Iránu všechno stejně vede, rozumí letadlům.
Jestli vzbuzuje tento letoun nějakou obavu, tak snad jedině tu, zda je schopen bezpečně letět. Je li opravdu tak nebezpečný, jak se snaží Iránské vedení tvrdit, stojí za zvážení zda nakonec nepředstavuje nebezpečí pouze pro pilota, který se rozhodne do tohoto stroje posadit.
Kardinální otázkou tu ovšem je "jestli to vůbec letí" ?

Zde je několik technických poznámek.

Podvozek:
Podvozky bojových strojů bývají asymetrické.  Hlavní podvozek je obvykle v ose centráže stroje, kde je i hlavní křídlo, motor i nejtěžší výzbroj. Bývá masivnější a příďové kolo bývá většinou konstruováno na malou váhu. Jinými slovy,  kola páru podvozkových nohou hlavního podvozku bývají větší a často zdvojená, protože narozdíl od příďového kola nesou podstatně větší tíhu, než menší kolo vepředu. Nový Iránský letoun tuto konstrukční zásadu nerespektuje a kola má stejné velikosti na všech třech podvozkových nohách. Nemá výzbroj, nebo centráž. Nebo jde jen o model, jak tvrdí některá média ?

Otázkou poté je, jak silnou výzbroj může takový letoun vůbec nést.

Fazetování.
Technologie zalomených hran trupu s níž se dosahuje snížení odrazivosti radarového signálu, má určitou matematiku úhlů lomení rohů. Ta je sama o sobě trochu složitějším prvkem konstrukce a Iránský Kahír ji viditelně nemá. Ostatně i ve vývoji programu Senior trend, kdy byl vyvíjen Americký F117, nastalo před dvěma desítkami let několik přehodnocení výpočtových vzorců, než došlo k výraznému snížení radarové odrazivosti stroje.

Lakování trupu.
Letouny  s klasifikací STEALTH bývají pro další snížení odrazivosti lakovány speciálním lakem. Jednou z signifikantních vlastností těchto barev je i to, že neodrážejí nejen radarové paprsky, ale i světlo. Vzhledem k tomu, jak se drak Iránského stroje leskne, lze usoudit, že nejde o podobný typ lakování. Takovýto lak by prozradil radarům každé letadlo na velkou dálku. Zdá se, že namísto  ovládnutí technologie výroby těchto pokročilých laků, Iránští konstruktéři volili nákup několika kýblů černé barvy, jíž se v Iránu vyspravují odřené Mercedesy. K jásotu celosvětové modelářské komunity, která se tímto výtvorem svých iránských kolegů dobře baví.

Mimochodem, pokud najedete do diskusí na zahraničních modelářských serverech, zjistíte, že spíše než úvahám o reálném vojenském použití tohoto stroje, se modeláři věnují usilovným sporům o to, jakým druhem lepidel pospojovali stavitelé Kahírův trup.

Profil křídla.
Letová aerodynamika křídel má stejné zákonitosti jako sama fyzika. Předvedený boční profil křídla, pokud by byl funkční, by pravděpodobně nemohl překročit rychlost letu přes 350 km.h. aniž by ve vyšších rychlostech nedošlo k jeho destrukci. Letadlo s pomalými křídly není ve vojenství využitelné. Stará pravda o supersonicích totiž říká, že když chcete po obloze někoho dohonit, musí Vám to také dost rychle letět. To Kahír neumí.

Motor.
Vzhledem k velikosti zadní výtokové trysky motoru se dá soudit, že příliš výkonný motor tento stroj mít nebude. Jen pro příklad" výtoková tryska letounu AERO Vodochody L29 Delfín má výtokovou trysku větší pro motor o tahu okolo 15 kn a tento stroj nelétá přes rychlost 800 kilometrů v hodině. Solidní supersonik má od 100 kn výše.

Přístroje.
Západní novináři přišli s postřehem, že Kahír nemá HUD. HUD - tedy Head Up Display mnohdy nemají ani některé současné ruské stroje a dá se s nimi efektivně válčit. Navzdory tomu lze ale na první pohled usoudit, že vybavení Kahíra je včetně vysílačky z větší části pouze civilní. Jen pro představu - přes transmiter ICOM 100 navážete běžné spojení pro civilní provoz, ale zabezpečenou vojenskou komunikaci již tento přístroj nezvládá. Celé Kahírovo přístrojové vybavení připomíná spíše lépe vybavený ultralajt. Oproti tomu naříklad Česká SOVA Jihlavského výrobce Kappa 77 se svým skleněným kokpitem, má oproti Kahírovi rovnou vybavení na úrovni civilní stíhačky. Pochopitelně jde o příměr.  A to zde mluvíme o civilním ultralehkém celokovovém typu, na nějž si za 50 tisíc korun může udělat licenci každý osmnáctiletý kluk. Pokud tedy chtějí Iránci předvádět um svých konstruktérů, mohli by se nejdřív zastavit v Čechách a něco se od našich firem přiučit.

Hermetizace kabiny.
Nadzvukové stroje mají kvůli svému dostupu a také komfortu posádky utěsněnou kabinu s tzv. hermetizací. V kabině je tedy obvykle vyšší tlak, než například v patnáctikilometrové výšce, kam nadzvuky bežně nastoupají. Jde o specifická a vždy viditelná těsnění na rámu draku stroje i rámu samotného sklopného překrytu kabiny. Pokud jste detailisti, všimnete si, že Kahír nic takového nemá. Tedy, nesmí do větších výšek. Dokonce ani tam, kam dostoupají běžná dopravní letadla.

Kabina tvar - nadzvukovost.
Překryt kabiny stroje má pro nadzvukové rychlosti nevhodný tvar, jež by při rychlostech přes 1250 km.h. vedl k překročení namáhání materiálu a destrukci zasklení.

Kabina použitý materiál.
Mezi materiály používané ke konstrukci překrytů kabin  se již přes 40 let používá kromně skla na čelní štítky, povětšinou tvrzený pokovený polykarbonát s vysokou odolností. Jeho civilní verzi (zdaleka ne tak odolnou) znáte například z reflektorů vozu škoda OCTAVIA. Na Iránském stroji je kabina na první pohled z obyčejného plexiskla. Trochu mi to připomíná situaci, kdy jsme před lety s kolegou z letiště vyráběli čelní sklo na jeho ultralehké letadlo. Ve velké vaně plné rozpáleného oleje jsme plexi ohřáli a po půl hodině jsme jej hodili na "kopyto" a po stranách zatížili. Po vychladnutí, oříznutí a zabroušení hran, jsme z něj sloupli ochrannou folii z obou stran a vsadili jsme ho do kabiny již čekajícího letadla. Kabina nového Iránského zázraku na bitevním poli je ze stejného materiálu.  

Sedačka.
Kahírovo sedadlo se tváří vojensky. Bylo by ale zajímavé zjistit, kde má složený vrchlík padáku. Poznatky z dlouhých desetiletí výroby střílecích sedaček přiměly konstruktéry dávat vrchlík padáku do kontejneru za pilotovu hlavu. Tento kontejner u Kahíra chybí. Dát vrchlík pod sedačku, je konstrukčně riskantní. Sedačka tedy nepůsobí funkčně.

Řízení - řídící páka.
V konstrukci vojenských stíhaček už se přes dvě desetiletí nepoužívá knipl mezi koleny pilota, ale malý knipl na pravé straně řídící konzole. Tam má ale Kahír set jakýchsi vypínačů - bůhví, jestli tam k něčemu jsou. Knipl má pilot mezi koleny. Toto řešení je zastaralé. Navíc ke konstrukční generaci těchto strojů patří většinou systémy BI-WIRING kdy potřebujete jen malý knipl.

Je letoun hrozbou ?
Asi nejracionálněji se k této konstrukci postavila Švýcarská média, jež povětšinou rovnou bez okolků prohlásila, že jde dokazatelně o model. O něco méně racionálně Kahíra komentují západní novináři a často se seriozně zabývají otázkou, zda je Kahír hrozbou. Ti samí ovšem obviňovali Irán z krádeže Amerického výzvědného letounu ani ne před rokem. Aniž by se jakkoli vážněji zabývali otázkou, cože to v Iránském vzdušném prostoru ten Americký špionážní Sentinel vlastně dělal. Jinak se dá soudit, že šlo před rokem bezpochyby o krádež letounu, ale spíš než o úspěch Iránců, půjde o úspěch Ruské špionáže, nebo kryptografů, kteří nejspíš na chvíli zlomili kód pro pro šifrování rádiového řízení těchto Amerických letounů.

Letí to ?
Jakkoli tato myšlenka může znít odvážněji, je i možné, že by tento letoun mohl letět. Aerodynamika už dokázala, že letět může i kámen příslušného tvaru a velikosti. Vzhledem k použité konfiguraci předních a zadních řídících ploch a profilu křídla by s menším proudovým motorem mohl Kahír skutečně vzlétnout. Jeho ovladatelnost bude ale asi významně diskutabilní. Mimo jiné i proto, že používá kombinace řídících ploch jako výškovek, vpředu i vzadu pomocí (motýlích) směrovek.
Pokud Kahír představuje hrozbu, tak především pro svého pilota a posléze pro obyvatele zastavěných oblastí, nad nimiž poletí. Případně do nich poté, jako neovladatelný spadne.

Paranoidní západní tajně služby pochopitelně nepřipustí, žeby tento letoun nepředstavoval hrozbu a Iránské vedení se v čele s duchovním vůdcem Ajatolláhem Chamenejním, nyní na účet celého světa dobře baví.

Nicméně je i pro Irán ztrátou prestiže, pokud si pro zastrašování světa zjedná země, jež plave v miliardách petrodolarů, partu modelářů, jež tu modelařinu ani moc neumějí. A o tom, že vyrobili nevzhledný laminátový paskvil, už dnes není ani diskuse. To je holý fakt.

Pokud by tento model měl znamenat pro západ hrozbu, mohou si západní politici a Izraelští generálové ještě tak 15 let zdřímnout.

Jan Zíma